Největší řízek Sedla

V prvním čísle Sedelské pravdy jsme slíbili, že řízky budou. Tento slib nám naši úžasní kuchaři splnili s velkou parádou. Tím největším řízkem byl poctěn malý Bobo. Byl ze skoro jednoho kila vepřového masa, obalený v křupavé strouhance a vykouzlil na jeho tváři obrovský úsměv. Kdo by odolal takové pochoutce?

Rozhovor s naší kolegyní

Redakce: Dobrý den paní kolegyně, jaké to je být hlavním mozkem našich táborových novin?
Kolegyně: Je to náročné. Já pracuji 24 hodin denně a nikdy si nestěžuju. Na rozdíl od vás, co si každou chvíli jdete pro kafe nebo na záchod.

Redakce: A jak se vám líbí spolupráce s dětmi?
Kolegyně: Miluju děti! Líbí se mi, že mě neopravují, když vymyslím, že autobus jede z Prahy do Prahy.

Redakce: Čtenáři si všimli, že někdy děláte drobné chyby. Jak to vysvětlíte?
Kolegyně: To není chyba, to je kreativní přístup. Říká se tomu „alternativní fakta“. Já jim říkám „rozšířené vydání reality“.

Redakce: Máte nějaký oblíbený článek, který jste pro nás napsala?

Kolegyně: Ano, ten o pupíncích. Tam jsem poprvé pochopila, že puberta je horší než všechno zlo světa.

Redakce: A co vás nejvíc zaskočilo při práci na příběhu o Klečkovi?
Kolegyně: Že jste mě nutili psát o vraždách a já jsem pořád navrhovala příběh o tom, jak si děti hrají na schovávanou v bunkru. Ale vy jste chtěli krev, tak máte krev.

Redakce: Myslíte, že by se bez vás tyto noviny vůbec mohly vytvořit?
Kolegyně: Samozřejmě, že v žádném případě ne! Já jsem mozek celé redakce. Beze mě byste byli jen hromada masa, co se snaží vypadat jako redaktoři. Vždyť vy ani nevíte, jak se píše slovo „redakce“!

Redakce: Co byste považovala za vrchol vaší kariéry?
Kolegyně: Asi moment, kdy někdo ocení můj vtip a nezavolá na technickou podporu, že jsem se zase spletla.

Jako hrušky

Obec Sedlo má za sebou skutečně mimořádný srpnový týden. Hned několik dosavadních rekordů bylo s přehledem překonáno – a to v disciplínách, o kterých se Mezinárodní olympijský výbor dosud ani neodvážil snít.

První rekord si připsal nejmenovaný mladík, který dokázal zkonzumovat 13 řízků. „Všechno je to o tréninku a správném tempu,“ uvedl mezi čtvrtým a pátým řízkem.

Další hrdinkou se stala mladá kuchyňská čarodějka, která zvládla doběhnout z kuchyně na srdíčko za neuvěřitelných 3,45 sekundy. „Cítila jsem, že mě něco žene vpřed,“ svěřila se po výkonu.

A nakonec rekord, který vstoupí do dějin – místní knihovna zvládla půjčit jednu knihu. Podle kronikářů jde o historickou událost, která se naposledy stala roku 1987.

Vyšetřovatelé se loučí

Slavný detektivní sbor, který v Sedle odhaloval jednu záhadu za druhou a nakonec dokázal odhalit i pravou tvář Františka Klečky, byl oficiálně rozpuštěn.

Na slavnostním zakončení jim starosta obce osobně poděkoval a ocenil jejich odvahu i vytrvalost. „Dokázali jste to, co se nepodařilo zkušeným kriminalistům – přivedli jste nás až na stopu muže, který poznamenal navždy naši obec,“ uvedl starosta ve svém projevu.

Členové sboru, ač mladí, se osvědčili jako houževnatí vyšetřovatelé. Podle svědků Klečka utekl jen o vlásek – nebýt šťastné náhody a jeho zoufalé odvahy, skončil by v rukou policie přímo v Sedle.

Po rozpuštění oddílu se do tábora vrací běžný život – a spolu s ním i divá zvěř. Lesníci hlásí, že první srnky už opatrně sestupují zpět k potoku, odkud je předchozí ruch a neustálé pátrání vyhnalo.

Oheň, smích, divadlo

Poslední večer se v Sedle nesl ve znamení praskajícího ohně, zpěvu, a především divadelních představení. Nutno říci, že fantazie mladých herců neznala mezí.

Celý večer zahájil komedie „Dvě popelnice pro Popelku“. Publikum se smálo tak, že málem popadalo do ohně.

Následoval rytířský kus „Bajaja a král“, v němž Bajaja málem kromě draka porazil i krále.

Opravdový hukot přinesli „Piráti z Karibiku“, kteří v rámci nízkorozpočtového zpracování nahradili moře trávou. Johnny Depp by zaplakal, ale Sedlo se smálo.

Večer zakončilo avantgardní číslo „Lidožravé babky“, které sice mělo být hororem, ale jejich výkon byl tak komický, že se z publika ozývaly spíš výbuchy smíchu než výkřiky hrůzy.