Místo slávy ostuda - místo výhry dluhy

Dobrodruh Jedlička se nedávno pokusil překonat světový rekord v přeplavání Atlantiku. Po 62 dnech v moři, desítkách medúzích štípanců a jednom útoku velkého bílého žraloka, se mu to podařilo téměř včas. Téměř.

Chybělo 33 vteřin

„Zachytil jsem proud a byl jsem přesvědčený, že mám náskok. Ale pak jsem se snažil otevřít pytlík bonbónů a… no...,“ přiznal vyčerpaný plavec novinářům.

Pan Jedlička se ale nevzdává. „Příště to dám! Už mám vymyšlenou novou strategii – budu jíst bonbóny až v cíli!“

Zklamání a vztek

Problém je, že na překonání rekordu vsadilo mnoho místních (i nemístních). Kurzy byly lákavé a výhra měla být sladká. Nyní ale vládne spíš hořkost.

„Prohrál jsem dědictví po pratetě,“ hlásil anonymní sázkař z Číměře. Jiní volají po trestním oznámení za „sportovní sabotáž“. Jedlička se nyní musí skrývat před sázkaři, kteří mu vyhrožují, že dokončí to, co bílý žralok začal.

Výprava mezi Šošony

Jak českou badatelku málem odplavil tisíciletý déšť

Reportáž Lucie Borešové, Sedlo, srpen 2025

Zprvu to měla být jen krátká terénní návštěva mezi příslušníky západoamerického kmene Šošonů. Nakonec se ale expedice české cestovatelky a antropoložky Jany Kubové proměnila v dramatický příběh o kulturním poznání, přežití v extrémních podmínkách a přátelství.

Setkání s kmenem v údolí Cold Creek

Výprava začala nadějně. Badatelka dorazila do oblasti Cold Creek Reservation ve Wyomingu, kde se jí podařilo navázat kontakt s místní šošonskou komunitou. „Byli překvapivě otevření a vstřícní,“ uvedla Kubová. „Mluvila jsem s pamětníky, zúčastnila jsem se obřadů a pomáhala s dokumentací tradičních písní.“

Cílem její mise bylo zaznamenat proměny současné šošonské identity a způsobu života v době klimatických změn a digitalizace. Kromě rozhovorů a záznamu orální historie měla s sebou i přenosné laboratoře pro analýzu půdy a vody, aby mohla zaznamenat environmentální otisky života komunity.

Vše změnil déšť

Jenže pak přišel sedmý den. A s ním déšť. Ne nějaký příjemný horský deštík, ale vytrvalý monzunový liják, jaký podle místních nepřišel dobrých tisíc let. Potok, který jindy líně protéká tábořištěm pod kopcem, se vzedmul do běsnícího proudu.

„Slyšela jsem, jak se stany začínají bořit, a do dvaceti minut jsem stála v půl metru vody,“ vzpomíná Kubová. „Jediné, co jsem stihla zachránit, byly nahrávky a notýsky. A samozřejmě čelovku.“

Evakuace proběhla narychlo, za asistence místních mladíků, kteří badatelku na improvizovaných kánoích přepravili do vyššího terénu. Zbytek noci strávili v komunitním centru, kde jí starší ženy sušily ponožky nad ohněm.

Není to jen výzkum, je to vztah

Navzdory nepřízni počasí výprava přivezla zpět nejen cenný materiál, ale i důležité lidské zkušenosti. „Ve chvíli, kdy jsem stála v bahně po pás a pomáhala stavět nové přístřešky, jsem pochopila, že můj výzkum není jen o sbírání dat,“ říká Kubová. „Je to o vztahu, o důvěře a o tom, že i my se musíme stát součástí.“

Z výpravy si vědkyně přivezla více než jen záznamy a fotky – také nové přátele, pozvání na další obřady

a zcela nový pohled na význam komunitního života.

Epilog pod žlutým pláštěnkovým nebem

Ještě několik dní po povodni se v táboře nosila hlína v kotlících, sušily se kožešiny a opravovaly stany. A mezi tím vším pobíhala naše badatelka s diktafonem a lopatou, jakoby tu byla odjakživa.

Jak shrnula starší členka komunity, Mary Little Feather:

„Tato žena přišla s otázkami a odešla jako sestra – jako velmi špinavá sestra.“

Ze světa sportu

Domácí nestačili

Navzdory obrovskému nasazení tým FC Sedláci v zápase podlehl soupeři z města 2:3. „Zápas byl na velmi dobré úrovni. Proti nám však kromě soupeřů hrál přefouklý balón a i rozhodčí,“ komentoval utkání trenér Michal Caudr.

Celou dobu byl zápas vyrovnaný, těsně před koncem však došlo ke spornému střídání, které zápas rozhodlo. AC Náplava vystřídala vyčerpaného hráče a čerstvá posila rozhodla zápas. Bohumil B. dostal nahrávku po lajně, bez váhání vystřelil. Ella B. se už jen mohla dívat na houpající síť. „Měla to být remíza, on nebyl na soupisce!“ vysvětluje pan Caudr.

I přes prohru nešlo přehlédnout, že posila z pražské Sparty, Karolína Sekačka B., obrovsky pozvedla domácí hru. „Její přínos je velkým příslibem do budoucna!“ myslí si trenér. 

Dýmovnice rozproudila atmosféru i sanitku

V polovině zápasu došlo k nečekané události: dýmovnice, kterou někdo vhodil na okraj hřiště, nevydávala jen kouř, ale po krátkém syčení explodovala s takovou vervou, že odštěpek trefil nic netušícího fanouška, který si právě rozbaloval sekanou.

„Myslel jsem, že jsem zpátky na vojně,“ komentoval situaci pan A. po ošetření v nemocnici. „Naštěstí jsem jen přišel o kousek ucha a sekaná zůstala celá.“

Nad dopisy čtenářů

Dopis od M.B.

Dobrý den rád bych upřesnil nějaké info o Sedle za 1. Sedlo není město. Za 2. V Sedle není školka. Za 3. Už vůbec tam není policie. A za 4. Máte v novinách špatně napsaný e-mail. Byl bych rád kdyby se už takové falešné informace nevyskytovaly a kdyby jste tam dávaly vtipnější vtipy. Předem děkuji.

Milý, pozorný čtenáři,
velmi nás těší váš zájem o investigativní deník "Sedelská pravda". V zásadě nás vůbec nepřekvapuje, že nemáte o sedelské obecní policii naprosté tušení. Její existenci prozradil až zmiňovaný toaletní skandál, o kterém jste se v našich novinách dočetl. Všechno zlé je pro něco dobré, jak se říká a díky tomuto nevídanému skandálu jsme také zjistili, že jistá Eda Škrláková vede v obci mateřskou školku, o které do této doby také nikdo neměl ani tušení. Bylo to tolik nečekaných objevů, že náš sedelský tiskařský šotek využil situace a pořádně si zařádil. Samozřejmě víme, že Sedlo není město, ale obec, jsme seriózní, dobře informované vydavatelství. Tiskařský šotek dostane přes prsty, aby nám nadále nesahal do raznice na e-mailové adresy.

P.S. Přestaneme žrát suchary, aby ty vtipy za něco stály.